Diseases of the upper respiratory tract: Difference between revisions
Feedback

From WikiLectures

(Created page with "'''Onemocnění horních cest dýchacích''' (HCD) patří mezi nejčastější příčiny nemocnosti dětí ve všech věkových skupinách. Etiologie obvykle bývá zpočát...")
 
No edit summary
Line 1: Line 1:
{{under construction}} {{englishcheck}} {{editorcheck}}
__TOC__
'''Onemocnění horních cest dýchacích''' (HCD) patří mezi nejčastější příčiny nemocnosti dětí ve všech věkových skupinách. Etiologie obvykle bývá zpočátku virová (u kojenců a batolat převažují ''adenoviry'', u dětí školního věku ''rhinoviry, coronaviry, virus influenzae A a B, parainfluenzae''). Na virem poškozenou sliznici následně snáze nasedá bakteriální infekce. Hlavními respiračními patogeny jsou ''[[Haemophilus influenzae]], [[Staphylococcus aureus]], [[Streptococcus pyogenes]], [[Moraxella catarrhalis]]''.
'''Onemocnění horních cest dýchacích''' (HCD) patří mezi nejčastější příčiny nemocnosti dětí ve všech věkových skupinách. Etiologie obvykle bývá zpočátku virová (u kojenců a batolat převažují ''adenoviry'', u dětí školního věku ''rhinoviry, coronaviry, virus influenzae A a B, parainfluenzae''). Na virem poškozenou sliznici následně snáze nasedá bakteriální infekce. Hlavními respiračními patogeny jsou ''[[Haemophilus influenzae]], [[Staphylococcus aureus]], [[Streptococcus pyogenes]], [[Moraxella catarrhalis]]''.
=== Akutní onemocnění HCD ===
=== Akutní onemocnění HCD ===

Revision as of 15:21, 11 February 2022

Under construction / Forgotten

This article was marked by its author as Under construction, but the last edit is older than 30 days. If you want to edit this page, please try to contact its author first (you fill find him in the history). Watch the discussion as well. If the author will not continue in work, remove the template {{Under construction}} and edit the page.

Last update: Friday, 11 Feb 2022 at 3.21 pm.

Onemocnění horních cest dýchacích (HCD) patří mezi nejčastější příčiny nemocnosti dětí ve všech věkových skupinách. Etiologie obvykle bývá zpočátku virová (u kojenců a batolat převažují adenoviry, u dětí školního věku rhinoviry, coronaviry, virus influenzae A a B, parainfluenzae). Na virem poškozenou sliznici následně snáze nasedá bakteriální infekce. Hlavními respiračními patogeny jsou Haemophilus influenzae, Staphylococcus aureus, Streptococcus pyogenes, Moraxella catarrhalis.

Akutní onemocnění HCD

Chronické onemocnění HCD

Akutní subglotická laryngitida

Akutní subglotická laryngitida (ASL) představuje zánětlivý otok v subglotickém prostoru při akutní virové infekci, který může vést k náhle vzniklé sufokaci. Obstrukce HCD je způsobena zánětlivým otokem sliznice a podslizničního prostoru v oblasti hrtanu. Mezi etiologická agens patří parainfluenza, adenoviry, RSV. Frekvence je velmi častá, zejména v zimních měsících (listopad–duben). Nejčastěji jsou postiženy děti od kojeneckého věku do cca 6 let, ale výjimky jsou pravidlem.[1]

Iron

Akutní epiglotitida

Akutní epiglotitida je phlegmona příklopky hrtanové při invazivní hemofilové infekci, kdy následně může dojít i k rozvoji sepse. Etiologicky se uplatňuje Haemophilus influenzae typ b opouzdřený, vzácně jiní vyvolavatelé. Nejčastěji bývají postiženy děti ve věku 2–7 let. Zavedení očkování proti Haemophilus influenzae typu b do rutinního kalendáře došlo prakticky k eliminaci onemocnění.[1]

Iron

Bakteriální tracheitida

Jedná se o hnisavý bakteriální zánět trachey s tendencí k tvorbě pablán, nejčastěji u dětí ve věku 6 měsíců až 12 let. Etiologicky se uplatňují Staphylococcus aureus, Haemophilus influenzae a Streptococcus pneumoniae. Zpočátku se pacienti prezentují obrazem infekce horních dýchacích cest s trváním několika hodin až dní. Postupně se rozvíjí inspirační dyspnoe, ale většinou s nevýrazným stridorem, kašel je štěkavý až tracheální, bolest v krku nekonstantní, hlas je chraplavý, ale dysfagie není. Současně dochází k nástupu alterace celkového stavu (klinicky obraz „toxické“, nelepšící se laryngitidy). Poslechový nález je chudý, můžeme nacházet bronchitické fenomény. Vzhledem k těžké obstrukci horních dýchacích cest a alteraci celkového stavu přistupujeme skoro vždy k intubaci a UPV.[1]

Iron

Diferenciální diagnostika

onemocnění/příznaky Akutní laryngitida Bakteriální tracheitida Akutní epiglotitida[1]
poloha dítěte neovlivňuje dušení neovlivňuje dušení dítě se vleže dusí, brání se položení, chce sedět v předklonu
charakter dýchání usilovné, zatahuje měkké části hrudníku inspirační dyspnoe, ale s většinou nevýrazným stridorem opatrné, povrchní, dítě je na „dobré“ dýchání soustředěno
polykání dobré zpravidla dobré špatné, nepolyká ani sliny, které proto mohou vytékat z úst
tělesná teplota zpravidla subfebrilie febrilie febrilie
kašel suchý, laryngeální suchý, laryngeální není, dítě se pro bolest v krku „bojí“ kašlat
stridor inspirační inspirační bublavý, srkavý zvuk nahromaděného hlenu v inspiriu i exspiriu
výskyt sezonní výskyt kdykoli během roku kdykoli během roku
začátek a průběh začátek náhlý, zpravidla v noci, zhoršení během desítek minut postupný rozvoj dyspnoe začátek kdykoli během 24 hodin, zhoršení během hodin
reakce na kortikosteroidy a adrenalin ústup příznaků během desítek minut žádný účinek žádný účinek
bolest v krku není obvykle není výrazná
objektivní nález v krku katarální zánět, epiglotis štíhlá, málo sekretu normální, ev. katarální nález oteklá, rudá epiglotis a nahromaděný hlen – „jezírko“
věk 3 měsíce až 5 let 6 měsíců až 12 let 2 až 7 let

Retrofaryngeální absces/flegmona

Retropharyngeální absces (RA) je hluboká krční infekce, která se typicky vyskytuje u dětí. Dojde-li k dalšímu šíření infekce, může nastat ohrožení života. RA vzniká nejčastěji na podkladě abscedující lymphadenitidy, po předcházející infekci horních dýchacích cest, typicky v období mezi 2.–4. rokem života. RA svými příznaky velmi připomíná epiglotitidu.[1]

Iron

Peritonsilární absces

Iniciální symptomatologie peritonzilárního abscesu připomíná epiglotitidu. Nejčastější věkovou skupinou jsou ale starší školáci. Děti mívají horečku, zastřený hlas a mohou slinit. Charakteristickým příznakem může být i trismus. Při větší velikosti abscesu si děti stěžují na dušnost.

Při aspekci oropharyngu vidíme asymetrické zduření patrových oblouků, jednostrannou povlakovou anginu s akcentací bolesti. Diagnózu potvrdí lékař ORL. Při fluktuujícím abscesu je indikací chirugická incize a drenáž. V diferenciální diagnostice abscesu a cellulitidy můžeme recentně využít intraorální ultrazvukovou sondu.[1]

  1. Jump up to: a b c d e f HAVRÁNEK, Jiří: Infekce horních dýchacích cest [učební text]