Radionuclide examinations of blood vessels
|
This article was marked by its author as Under construction, but the last edit is older than 30 days. If you want to edit this page, please try to contact its author first (you fill find him in the history). Watch the discussion as well. If the author will not continue in work, remove the template Last update: Sunday, 26 Dec 2021 at 7.50 pm. |
Metody nukleární medicíny jsou při zobrazení cév využívány méně než klasická angiografie. Mají ale své opodstatnění, hlavně co se týká doplnění radiologických vyšetření.
Vyšetření arteriálního řečiště
Arteriální systém lze vyšetřovat dvěma odlišnými skupinami radiofarmak:
- se značenými mikročásticemi;
- bez mikročástic.
Mikročásticová vyšetření
Využívá se částic o velikosti okolo 50μm, které jsou označeny radioizotopem, nejčastěji 99mTc. Nejběžněji se používá lidský albumin zpracovaný buď jako agregát nebo mikrosféry. Jeho podáním dochází k mikroembolizaci, která pacientovi nezpůsobuje zdravotní potíže, protože je embolizována přibližně jedna kapilára z tisíce a embolizační látka je do druhého dne resorbována z cévního řečiště.
Mikročásticových vyšetření se nejčastěji využívá při sledování plicního řečiště (podezření na embolii) a při detekci arteriovenózních zkratů a malformací.
Vyšetření bez mikročástic
Sledujeme látky, které volně prochází i kapilárním řečištěm (velikost do 10 μm). Lze použít značené erytrocyty, albuminy a další plazmatické bílkoviny, opět nejčastěji značené 99mTc. Podle prostupnosti radiofarmaka cévní stěnou dělíme vyšetření na difuzibilní a nedifuzibilní.
Difuzibilní radiofarmaka
Radiofarmakum může volně unikat z cév do okolního intersticia a naopak. K tomu se využívá nejčastěji 133Xe rozpuštěného ve fyziologickém roztoku. Vyšetření se provádí aplikací radiofarmaka extravazálně a sleduje se jeho postupný průnik do cév a odplavování (wash-out). Zjišťujeme tak lokální prokrvení, nejčastěji kůže a svalů dolních končetin. Při nedostatečném arteriálním zásobení (způsobené např. stenózou nebo embolizací arterií DK) je odplavování radionuklidu zpomaleno. Aktivita měřená nad místem podání ubývá pomaleji než u zdravého jedince.
Nedifuzibilní radiofarmaka
Značené látky nepronikají z cévního řečiště. Sledujeme jejich průchod cévami.
Radionuklidová angiografie – provádí se aplikací bolu radioaktivní látky do arterie a sleduje se první průchod radiofarmaka orgánem (ledviny, mozek). Je indikována v případech, kdy pacient nemůže podstoupit radiologickou angiografii s kontrastní látkou (alergie na jód, poškozené ledviny).
„Blood pool“ – i.v. aplikované látky prochází do arteriálního řečiště. Srovnáváme aktivitu nad normálně prokrvenými orgány a nad částmi těla, u kterých máme podezření na hypoperfuzi. Takto postižené tkáně vykazují nižší aktivitu = nižší prokrvení radiofarmakem nasycené krve.
Vyšetření venózního řečiště
Radionuklidová vyšetření žil a jejich patologií se zaměřují především na vyhledávání trombů. Lze je rozdělit na metody, které ‚obtékají‘ trombus (studené místo), nebo naopak se v něm vychytávají (horké místo). Vyšetření jsou zatížena velkým množstvím nepřesností, jako je pomalý průtok žilním systémem a husté žilní pleteně, kde mohou být ložiska překryta.
Radionuklidová flebografie
Radionuklidová flebografie se provádí aplikací radiofarmaka do žíly na dorzu ruky nebo nohy. Škrtidly se zabrání průniku do povrchového systému. Sledujeme postupné plnění venózního řečiště, výpadky v aktivitě naznačují okluzi vény trombem. Nejčastěji se provádí mikroagregáty lidského albuminu značeného 99mTc. To umožňuje po průchodu radiofarmaka pravým srdcem hodnotit i stav plicního řečiště (viz Radionuklidová vyšetření dýchacího systému).
Přímé vyhledávání trombu
Přímou detekci trombu lze provést radiofarmaky, které se v trombu vychytávají. Trombus pak představuje místo zvýšené akumulace radiofarmaka. Tyto metody jsou však náročnější na časové provedení, je totiž potřeba, aby se po zachycení značených látek v trombu krev „vyčistila“ od zbytku radiofarmaka a tromby tak byly lépe detekovatelné. Mezi podáním farmaka a vlastní scintigrafií se musí čekat až 24 hodin.
Autologní trombocyty značené 111indiem se vychytávají v trombu. Scintigrafie se provede za 24 hodin po podání značených trombocytů. Tato metoda není zcela přesná u starších, pomalu rostoucích nebo stabilních trombů.
Obdobně radioaktivně značený fibrinogen dobře odhalí čerstvý trombus, ale starší sraženina nemusí být odhalena.
Protilátky proti trombocytům a fibrinu se váží i na starší trombus. Jejich nevýhodou je vysoká cena a horší vylučování z organismu.
