Herpes simplex virus

Template:Infobox - virus

Je to první objevený lidský herpes virus. Slovo herpes je odvozeno z řeckého slovesa, které znamená plížit se. Herpes simplex je vlastně rod, zahrnující dva druhy herpes virů: HSV-1 a HSV-2. Oba dva mají podobnou strukturu, antigenní determinanty, avšak způsobují infekce v odlišných částech těla. HSV-1 se obvykle přenáší slinami a způsobuje orofaryngeální infekce. HSV-2 se přenáší sexuální cestou nebo z matky na novorozence při porodu. Dalším charakteristickým znakem této skupiny je, že tyto viry dokáží spočívat v latentní fázi, při které se virus nemnoží a zůstává v gangliích dorzálních kořenů. Během reaktivace virus putuje senzorickými nervy z ganglií zpět do místa primární infekce, kde opět vyvolává onemocnění.

Struktura

Pro celou tuto skupinu jsou typické charakteristické morfologické znaky. Tyto viry obsahují ve svém kapsidovém obalu lineární dvouvláknovou molekulu DNA, kterou tvoří 125 až 248 kbp.^[1] Geny kódují přibližně 80 proteinů.^[2] Pouze 40 z nich se však zapojuje do replikace viru. Zbytek zajišťuje interakci s hostitelskou buňkou a imunitním systémem. HSV genom kóduje DNA-dependentní DNA polymerázu, deoxyribonukleázu, thymidin-kinázu, ribonukleotid-reduktázu a proteázu. DNA je obklopena kapsidou, kterou tvoří 162 dutých hexagonálních a pentagonálních kapsomer.^[1]

Pokud je virová částice zralá, kapsidu obaluje lipidový obal, který je původem z jádra hostitelské buňky. Z lipidového obalu vyčnívají glykoproteiny, které kóduje samotný virus. Glykoproteiny gB a gD slouží k zachycení a vstup do potenciální hostitelské buňky. Glykoprotein gH poté umožňuje uvolnění virionu v buňce.

Replikace

HSV může infikovat většinu buněk lidského organismu. Virus se přichytí na danou buňku a splývá s její buněčnou membránou. Jeho virion se tedy dostává do cytoplasmy a putuje k jádru. Nejdříve jsou transkribovány tzv. DNA-binding proteins, které stimulují syntézu DNA a které iniciují transkripci časných virových genů. Mezi časné proteiny řadíme DNA-dependentní DNA polymerázu a thymidin-kinázu. Další virové proteiny poté potlačí produkci a dokonce iniciují degradaci buněčné mRNA a DNA. Virové glykoproteiny vznikají v Golgiho aparátu a jsou zakomponovány do buněčné membrány. Nové zralé virové částice odcházejí z hostitelské buňky exocytózou, intercelulárními spojeními mezi buňkami nebo během lýzy hostitelské buňky. Napadené buňky většinou takový atak nepřežívají a podléhají nekróze.

Onemocnění

HSV-1 a HSV-2 jsou běžné lidské patogeny, které způsobují bolestivé a opakující se onemocnění. Většinou je průběh onemocnění mírný, ale není tomu tak vždy. Manifestace je totiž rozdílná a závisí na mnoha faktorech, z nichž nejdůležitější je stav imunitního systému. Infekce může probíhat v mírnější podobě jako herpes labialis či herpes genitalis, nebo jako život ohrožující herpetická encefalitida. Je třeba dávat pozor u probíhajících infekcí dětí a u imunosuprimovaných pacientů. U nich mohou infekce oka či mozku způsobit závažné komplikace i smrt. V současné době neexistuje efektivní očkovací látka, která by zabránila infekci HSV-1 či HSV-2. náhled|vpravo|250px|Infekce v oblasti rtů Virus může být původcem:

infekce kůže,
infekce v oblasti rtů,
očních infekcí,
infekcí CNS − encefalitida a meningitida,
infekce genitálu,
novorozeneckých infekcí.

Infekce kůže

Infekce v oblasti rukou jsou poměrně běžné. Pokud se objeví, pak mají bílou barvu, jsou bolestivé, ale nevytváří typické vřídky. Jsou často spojeny s lymfatitidou. Závažnou formou představuje eczema herpeticum. Onemocnění se podobá planým neštovicím. Vyskytují se rozsáhlé ulcerace způsobené ztrátou proteinů a dehydratací. Rozšíření této nemoci má fatální důsledky.

Infekce v oblasti úst

Jsou způsobeny jak HSV-1, tak HSV-2. Běžně se infekce projevuje jako akutní, febrilní gingivostomatitida u předškoláků. Vřídky naplněné tekutinou se vyskytnou poměrně rychle kolem rtů a v přilehlém okolí. Děti se vyléčí během 7−10 dnů. U starších pacientů se toto onemocnění často vyskytuje spolu s mononukleózou, často během těhotenství, u novorozených dětí či imunosuprimovaných pacientů. náhled|vpravo|250px|Infekce v oblasti oka

Oční infekce

Jsou způsobeny převážně HSV-1, který může být do oka přenesen během nachlazení manuálně nebo již během primární infekce v dětství. Může se projevovat jako konjunktivitida nebo keratokonjunktivitida s rohovkovými ulceracemi. Recidivující oční infekce může progredovat až na epiteliální keratitidu, která je charakteristická sníženou citlivostí rohovky. Onemocnění způsobené HSV má tendenci se vracet, zvláště u pacientů starších 50 let.^[1]

Neléčené infekce mohou vést až ke ztrátě zraku.

Infekce CNS

Infekce HSV-2 se projevuje jako serózní meningitida. Nejčastěji se s ní setkáváme u novorozenců matek s akutním výsevem puchýřků, po průchodu porodními cestami. Klinický obraz je totožný s jinými virovými meningitidami.

HSV-1 způsobuje akutní hemoragicko-nekrotizující encefalitidu s těžkým průběhem a velice špatnou prognózou (letalita 30 %, u neléčených až 70 %). Asi 30 % případů encefalitidy způsobené HSV se vyskytuje u pacientů pod 20 let, 50 % případů je u pacientů nad 50 let.^[3] Šíří se retrográdně z ganglií n. trigeminus, nejčastěji postihuje frontotemporální oblast mozku.

Začíná jako nespecifická bolest hlavy se zvýšenou teplotou, progreduje v záchvaty spolu s kvalitativní i kvantitativní poruchou vědomí. Často se vyskytují halucinace, poruchy chování, paměti, afázie a příznaky edému mozku. I při včasné léčbě se často vyskytují trvalé následky (nejčastěji porucha paměti).

Iron
Iron

Infekce genitálu

Jak HSV-1, tak HSV-2 mohou způsobit infekci v oblasti genitálů. Tyto infekce se nejčastěji objevují u sexuálně aktivních jedinců. U žen má závažnější průběh než u mužů. Inkubační doba je přibližně 2−20 dnů. Infekce je doprovázena horečkou a nevolností, malátností, uretritidou a poševním výtokem. Lokální lymfatické uzliny bývají zvětšené. Místní příznaky přibližně po 2 týdnech odezní. Virus ale latentně infikuje nervová zakončení, může se znovu reaktivovat a po nervech se dostat zpět na původní místo, kde vyvolá rekurentní genitální opar. náhled|vpravo|270px|Genitální herpes Časté jsou také sekundární mykotické či bakteriální infekce. Kompletní vyléčení může u neléčené infekce trvat i několik týdnů. U více než 10 % postižených se u primoinfekce může vyvinout i aseptická meningitida.^[4]

Iron

Novorozenecké infekce

Jsou poměrně vzácné, avšak velmi nebezpečné. U více jak 60 % nakažených novorozenců dochází k závažnému poškození organismu. Infekce je nejčastěji způsobena HSV-2, který na novorozence působí při průchodu porodními cestami. Onemocnění se může projevovat kožní vyrážkou, ale také nemusí. Většinou se kolem 5. dne postnatálního života projeví generalizovaná infekce.^[4] Jakmile se virus začne rozšiřovat, způsobuje horečku, nechutenství, podrážděnost a sepsi. Může se vyskytnout pneumonie nebo žloutenka. Progresivní jaterní selhání s koagulopatií vede kolem 16. dne ke smrti novorozence. Je třeba poměrně rychle zasáhnout s antivirovou terapií a novorozence monitorovat, kvůli výskytu vyrážky. Novorozencům podáváme parenterálně aciklovir každých 8 hodin a tím můžeme snížit mortalitu až na 29 % u diseminované infekce a na 4 % pro infekci CNS.

Iron

Diagnostika a léčba

Přítomnost DNA viru lze prokázat v tekutině z puchýřků, ze slin, spojivkového vaku, likvoru. Kultivace na tkáňových strukturách je postupně nahrazována molekulárními metodami, kdy můžeme rozlišit HSV-1 od HSV-2. Pro léčbu těžkých a časných infekcí se využívá aciklovir, valaciklovir a famciklovir. Pokud je pacient ve vážném stavu, můžeme podat aciklovir i intravenózně. Opakované ataky jsou těžko léčitelné, pacienti by měli brát preventivně antivirotika už při prodromálních příznacích.^[3]