Stereotaxis

Stereotaktická technika umožňuje operace na hlubokých mozkových strukturách s minimálním poškozením tkání v přístupové cestě.

Jsou to punkční výkony prováděné cíleným trepanačním návrtem s vysokou přesností cílení.
Užívají se jednak ve funkční neurochirurgii (ovlivnění dyskineze) nebo jako punkční biopsie, evakuace cyst, abscesů atd.
Pro zaměření má nemocný na hlavě fixován stereotaktický přístroj.

Funkční operace

Cílovými strukturami jsou hluboké struktury v mozku (jádra thalamu, BG aj.).
Zaměřování se provádí pomocí vztažných bodů v okolí III. komory (commissura anterior et posterior) – zobrazené pomocí MRI nebo ventrikulografie.
Vlastním výkonem je cílená destrukce tkáně definovaného objemu, nejčastěji to provádíme vysokofrekvenčním proudem nebo gama zářením (LGK).
Výkony se provádí v LA (lokální anestezii), kvůli kontaktu s nemocným – možnost klinického a EEG monitorování.
Dvě fáze:

Stereotaktický rám je ze speciálních materiálů, aby nerušil zobrazovací techniky.

Nejčastější jsou různé formy dyskineze.
Často u Parkinsonovy choroby – při farmakologicky nezvládnutém tremoru, ovlivňuje i rigiditu provádějí se koagulační léze v jádrech thalamu, v subthalamu a v palidu.
Jiné ovlivnitelné dyskineze – chorea, atetózu, hemibalismus.
U dětí s těžkými formami DMO se ničí ncl. dentatus mozečku → snížíme svalový hypertonus.
Méně časté indikace:
- chronická bolest (nespecifická jádra thalamu);
- psychózy – oboustranná koagulace gyrus cinguli.
Někdy můžeme implantovat elektrody a stimulovat dlouhodobě.