Ensuring constant volume
|
This article was marked by its author as Under construction, but the last edit is older than 30 days. If you want to edit this page, please try to contact its author first (you fill find him in the history). Watch the discussion as well. If the author will not continue in work, remove the template Last update: Tuesday, 27 Dec 2022 at 4.22 pm. |
The extracellular compartment of total body fluid accounts for approximately 20% [1] of the human body weight and consists of two components: tissue fluid (interstitial fluid) and plasma (intravascular fluid).
Plasma water makes up approximately 3.5 litres (5% of body weight).[1] Regulation of the proportion of water in plasma affects the total volume of blood in the circulation, filling pressure, and thus venous return. This regulation is identical to the mechanism of overall water and electrolyte regulation. Multiple mechanisms of fluid volume control have evolved over evolution, where this ability is essential for life and is also associated with the maintenance of homeostasis.
Mechanical volume effect
The first type of regulation is the simple influence of mechanical effect on a certain volume of fluid that is excreted by the kidneys. An increase in plasma volume will cause an increase in the filtration pressure in the glomeruli of the kidneys (thereby increasing the volume of primary and definitive urine). As a result, the total extracellular fluid volume and blood volume decrease. This, of course, is also associated with a decrease in venous return and blood pressure. The decreased venous return via the Starling mechanism causes a decrease in cardiac output thereby again stabilizing the blood pressure to a physiological value.
Antidiuretic hormone
For more information see ADH.Produkce ADH je především regulována osmolaritou krevní plazmy (koncentrací osmoticky aktivních látek, hypertonicitou plazmy, objemem a arteriálním tlakem atd.). Osmolarita plazmy je detekována specializovanými buňkami hypotalamu – osmoreceptory. Ty velmi citlivě reagují na změnu osmolarity tím, že změní svůj objem a tuto informaci předávají cells hypotalamu to increase ADH production.
ADH následně zvyšuje zpětnou resorpci vody v distálních a sběrných tubulech nefronu zabudováním akvaporinů. Následkem je zvýšení objemu krve a žilního návratu do srdce. Distenze atriálních stěn podmíní tvorbu atriálního natriuretického peptidu (ANP) , který prostřednictvím negativní zpětné vazby opět sníží sekreci ADH.
Informace o objemu krve zaznamenávají volumoreceptory a baroreceptory v nízko a vysokotlakové časti oběhu. Následně přenáší signály aferentními vlákny n. vagus do CNS. Výsledkem je změna tonu sympatiku, který inervuje ledviny a rovněž se změní sekerce ADH.
Aldosteron
For more information see Aldosterone.Hormon, který je produkovaný v kůře nadledvin (zónou glomerulosou) zvyšuje zpětnou resorpci Na+ a vody. Tím se zvýší objem cirkulující krve, následně žilní návrat a srdeční výdej. Zvýšením natrémie se zvýší i citlivost hladkého svalstva cév na angiotensin II a aldosteron, což posiluje účinek renin-angiotenzin-aldosteronového systému.
Výše zmíněné způsoby regulace objemu mají obecně dlouhodobější charakter – ADH působí v řádově desítkách hodin, aldosteron se celkem uplatní až za několik dní. Kromě těchto mechanizmů doplňuje regulaci objemu krve renin-angiotenzinový systém a činnost nervstva prostřednictvím regulace krevního tlaku.
Odkazy
Související články
- Průtok krve ledvinami a jeho autoregulace
- Funkce ledvin
- Regulace krevního tlaku
- ADH
- Aldosteron
- Hypothalamo-hypofysární systém
