Diseases resulting from nutrient excesses

Malnutrition is defined as a nutritional disorder due to an absolute or relative deficiency or excess of nutrients or their imbalance. Malnutrition can be divided from several points of view:

Malnutrition from undernourishment – lack of nutrients.
Malnutrition from overnutrition – excess nutrients.

General malnutrition - arises from a lack or excess of energy in the diet (protein energy malnutrition, obesity).
Specific malnutrition - arises from a deficiency or excess of individual nutrients.

Primary (exogenous) malnutrition – caused by insufficient or excessive nutrient intake. Some of the primary malnutrition affects millions of people.
Secondary (endogenous) malnutrition – arises due to nutrient absorption disorder, nutrient utilisation disorder (enzyme defects), nutrient interactions with medicines. They are infrequent compared to some primary malnutrition. Environmental factors (xenobiotics, smoking) may also contribute to malnutrition.

The International Classification of Diseases ^[1] classifies diseases from excess nutrients mostly in the group Diseases of endocrine, nutrition and transformation of substances E65-E68 Obesity and other hyperalimentation (e.g. Excess vitamin A,D)

Malnutrice z nadvýživy

Obecnou malnutricí z nadměrného příjmu energie je obezita. Obezita patří k civilizačním chorobám a je nejčastějším metabolickým onemocněním dneška. Je definována zmnožením tuku v organismu.

Nadměrný příjem některých vitaminů, minerálních látek či stopových prvků může vést k specifickým malnutricím z nadvýživy, nejčastěji při užívání potravinových doplňků, jen výjimečně z potravy (např. hypervitaminóza A po konzumaci jater ledního medvěda, fluoróza při nadbytku fluóru v pitné vodě).

Definice stupně a druhů obezity

|thumb|500px|Graf BMI thumb|300px|Obvod pasu: zdravý jedince, jedinec trpící nadváhou, obézní jedinec. thumb|200px|Mužský typ nadváhy/obezity (typ jablko) Fyziologický podíl tuku v těle je u žen 28–30 % a u mužů 23–25 %. K vyjádření stupně nadváhy se nejčastěji používá index tělesné hmotnosti neboli BMI (body mass index). Pro výpočet BMI se používá následující vzorec.

BMI = váha (kg) / výška (m)²

Podle hodnoty BMI rozlišujeme různá stádia nadváhy.

20,0–24,9 – normální tělesná hmotnost
25,0–29,9 – nadváha
30,0–39,9 – závažná obezita
40,0 a více – patologická maligní obezita

Druh obezity je definován také rozložením tukové tkáně v těle. Rozlišujeme tzv. androidní typ, pro který je charakteristické ukládání tuku na břiše (jablko). Tento typ se vyskytuje zejména u mužů a z hlediska zdravotních komplikací je rizikovější. Gynoidní typ obezity s umístěním tuku na hýždích a stehnech (hruška), který nacházíme hlavně u žen, je považován za méně rizikový. Nebývá totiž spojován s větším rizikem kardiovaskulárních a metabolických komplikací. Rozložení tělesného tuku lze posoudit také indexem WHR (waist to hip ratio). Tento index získáme, když obvod pasu vydělíme obvodem boků. U žen by toto číslo nemělo přesáhnout 0,8 a mužů 1,0.

Prevalence obezity

Prevalence obezity v posledních letech dramaticky stoupá a to jak ve vyspělých, tak v rozvojových zemích. V rozvojových zemích je asociována zejména s ekonomickým rozvojem a přejímáním západního životního stylu (jídelníček, rozvoj individuální dopravy a trávení času u televize). Bylo prokázáno, že spolu s nárůstem hrubého domácího produktu dochází i k nárůstu prevalence obezity. Charakteristické je i rozložení obezity mezi obyvatelstvem. Ve vyspělých zemích, hlavně v Severní Americe a Evropě, je obezita asociována s nižším vzděláním a ekonomickým postavením. Častěji jí trpí obyvatelé venkovských oblastí. Naproti tomu v rozvojových zemích je obezita stále ještě výrazem ekonomické prosperity a častěji se vyskytuje u obyvatel měst. Dlouhodobě nízká prevalence obezity je v Japonsku a Číně. V Evropě dosahuje prevalence obezity u mužů 10–20 % a u žen 10–25 %.

Patogeneze obezity

V patogenezi obezity hraje roli nadměrná energetická hodnota přijímané potravy, nízká fyzická aktivita a řada exogenních a endogenních faktorů (genetické a metabolické poruchy). V organismu existuje řada mechanismů pro udržování stabilní tělesné hmotnosti. Tyto mechanismy ovšem člověka účinněji chrání proti energetickému deficitu a poklesu hmotnosti než proti nadváze. Je to zřejmě proto, že člověk se během svého vývoje častěji setkával s nedostatkem potravy. Přežili proto hlavně jedinci s šetřící energetickou bilancí. Ti pak svoje geny předali potomkům, kteří se nyní, v době energetického nadbytku, musí potýkat s nadváhou. Z živin sehrává při patogenezi obezity nejdůležitější úlohu nadměrný příjem tuků. Ty mají vysokou energetickou hodnotu a malou sytící schopnost. Obézní jedinci nejsou schopni adekvátně spalovat tuk při jeho nadměrném přívodu a organismus tak reaguje ukládáním tukových zásob. Preferují tuk hlavně pro jeho senzorické vlastnosti – plnost a texturu. Nadměrný příjem sacharidů nehraje příliš velkou roli, protože ukládání sacharidů v podobě tělesných zásob je omezené. Riziková je ovšem konzumace sacharidů v kombinaci s tuky (hlavně v tučných sladkostech). Bílkoviny při patogenezi obezity velkou roli nehrají. Jednostrannost složek potravy a špatné stravovací návyky jsou příčinou toho, že nemocní se potýkají s nadbytkem tuku a zároveň paradoxně postrádají některé nutrienty.

Zdravotní rizika spojená s obezitou

Obezita je dnes považována za jedno z primárních zdravotních rizik ve vyspělých společnostech. Je spojena s celou řadou komplikací a přidružených onemocnění, která jsou shrnuta v následujících bodech:

hypertenze;
angina pectoris;
infarkt myokardu;
cévní mozková příhoda;
varixy DK a hluboká žilní trombóza;
diabetes mellitus;
syndrom spánkové apnoe;
poruchy metabolismu lipoproteinů;
hyperurikémie;
změny fibrinolytické aktivity;
degenerativní onemocnění kloubů a páteře (koxartróza, gonartróza);
vyšší riziko výskytu některých nádorů;
cholelithiasa a cholecystitida;
edémy;
horší hojení ran;
častější výskyt úrazů a kýl;
deprese, úzkost;
malé sebevědomí, porucha motivace, sebeobviňování;
společenské vyloučení a diskriminace;
a další.

Terapie obezity

Terapie obezity by měla být zahájena, pokud je zjištěno BMI vyšší než 30. Cílem léčby je snížení a stálé udržení tělesné hmotnosti. Metody léčby se liší podle zdravotního stavu pacienta. Zahrnují dietní léčbu, pohybovou aktivitu, kognitivně behaviorální léčbu a psychoterapeutickou podporu, ale také farmakologickou a chirurgickou léčbu. Velmi důležitá je hlavně prevence obezity pomocí znalosti výživové hodnoty potravin, správného složení jídelníčku a zásad zdravého životního stylu a jejich uplatňování od dětství.

Iron

Odkazy